Jdi na obsah Jdi na menu
 


PŘEDSEDA ČMND POSÍLÁ STÍŽNOST NEJVYŠŠÍMU SPRÁVNÍMU SOUDU

3. 2. 2013

NEDEJME ŠANCI SE NECHAT DÁL ZOTROČOVAT VLÁDOU !

ČESKOMORAVSKÁ NÁRODNÍ DEMOKRACIE – NDS , NÁRODNÍ LISTY INTERNET

PŘEDSEDA ČMND  JAN VALENTA Čj.VS/1-681/91/S 2008 IČ 16193334

 korespondenční adresa : Hvozdíkova 1/2614 106 00 Jan Valenta

Nejvyšší správní soud České republiky

Moravské nám. 611/6  Brno město

podatelna@nssoud.cz

I.Stížnost proti platnosti Ústavního  zákona o přímé volbě prezidenta republiky.

II. Na Volební zákony ČR do Parlamentu ČR , Senátu a Poslanecké sněmovny .

ODŮVODNĚNÍ :

Národně demokratická strana podává tímto  stížnost proti Ústavnímu zákonu o volbě prezidenta republiky s tím, že jde o  souhrn  nedemokratických pravidel, které zavedly parlamentní strany ODS,ČSSD,KSČM, Věci veřejné , Senátu KDU-ČSL. Tzv. strana LIDEM nebyla navíc volena občany v parlamentních volbách a přesto hlasy původních poslanců VV rozhodly o ústavním zákoně .

       Parlamentní strany mají oproti nezávislým kandidátům nespornou výhodu tím, že nejsou povinni sbírat mezi občany 50000 podpisů. V daném případě šlo o kandidáty : Přemysl Sobotka ( zcela propadl u voličů) , Jiří Dientsbier  ml.  ( I. kolo),  Karel Schwarzenberg ( I. a  II. kolo).

      Části kandidátů Správní úsek Ministerstva vnitra nepřiznal ani počet předepsaných podpisů zcela neprůhledným přepočtem podpisů . Již dříve  v případě registrací Stanov některých stran docházelo k zjevným přehmatům.

      V prvním kole prezidentských voleb 41% voličů k urnám nepřišlo a  i tak pět kandidátů  z devíti  kandidátů kteří obdrželi hlasy voličů neměli souměřitelné podmínky vůči čtyřem předním kandidátům.

     Podle Ústavy ČR má v souladu s Listinou práv a svobod občan plné právo volit a být volen na základě svobodné vůle, obvyklého v jiných demokratických zemích .

    V celém polistopadovém vývoji dochází k deformacím, kdy 5% klauzule vstupu do PS ČR je hrubým porušením článku Ústavy o svobodné soutěži politických stran a hnutí. Ústava I. republiky srovnávající se s nynější Ústavou tak deformovaná pravidla omezující svobodnou vůli občana nezná , dokonce ani volební zákon Rakousko-Uherské monarchie roku 1910 .

     Z uvedeného vyplývá, že parlamentní politické strany zcela záměrně , aby udrželi svůj vliv přijaly zákon, který odsoudil naše voliče do role , kdy volili „menší zlo“. Tento neúnosný stav započal již schválením Volebního zákona r.1998 na podkladě spiknutí ODS a ČSSD , dvou stran které porušily Ústavu již tím, že narušili svobodnou vůli občana mít v zastupitelských orgánech zástupce požívající jejich důvěru, které znají a jsou na dostatečné morální a odborné úrovni.

     Zákon o přímé volbě prezidenta je jen důsledek dlouhodobého pohrdání vládních stran občany České republiky . V demokratické společnosti jakákoliv diskriminace či cenzus není přípustný a deformuje celou společnost.

Diskriminace opozice v důsledku tohoto zákona je očividná, nemohli kandidovat občané, kteří požívají všeobecnou důvěru , úctu k Ústavě a demokracii v EU a ČR zejména !

        Vzhledem k tomu , že Ústavní soud zamítl oprávněné návrhy kandidátů bude nutné, aby občanskými právy se zabývaly Evropské instituce.

Proto navrhujeme :

1.     S okamžitou platností zrušit Ústavní zákon o volbě prezidenta tam kde odporuje samé Ústavě  a LPS , omezující práva občanů – kandidátů .

2.     Navrhnout přepracování zákonů o volbách pomocí přijetí Zákona o referendu jako povinnost pro Parlament ČR !

3.      Referendem pak nechat schválit Novelizaci Ústavy ČR z r.1993 .

4.     Občan podle LPS má právo odporu vůči vládě , která porušuje demokracii v dané zemi !

5.     Protože Národní listy Internet iniciovaly on-line referendum, dlouhodobě i Českomoravská národní demokracie –NDS se zúčastňuje všech občanských iniciativ, konstatujeme že nejméně 82% občanů současné vládě nevěří. 

 

V Praze dne 3. Února 2013      předseda ČMND-NDS  Jan Valenta v.r.

 

Podání bude zasláno i doporučenou poštou do pěti dnů !

 

Dokument bude zaslán po doplnění EU, Evropskému soudu pro lidská práva.

---------------------------------------------------------------------------------------

   

 

národní listy (ESTRANKY.CZ)-NÁRODNÍ LISTY DNES (BLOG.CZ)

národní myšlenka-ČESKOMORAVSKÝ KLUB- NÁRODNÍ DEMOKRACIE

 

FEJETON NA NEDĚLI . JAN VALENTA – K VĚCI .

Leden a začátek února byl bohatý na  události významu , který by měl vyústit ve změny , které požaduje drtivá většina našich občanů. Vedle „prezidentských „ voleb tu máme akce občanských aktivit a hnutí . Hodnocení prvé akce a to „Velkého sněmu „ v Národním domě bylo učiněno . Návrhy ing. Pavla Kohouta na novou ústavu či podobu volebních zákonů známe a existují  video záznamy , připojivší se Tomio Okamura  s Vítem Bártou, který se nám všem omlouval za účast v nejhorší vládě po roce 1989 ( i déle)  . SK-DE prvá akce byla ve stejný čas. Holešovská výzva a SK-DE ( Skutečná demokracie) předložily jisté návrhy k nám, kteří představujeme průřez občanské společnosti.

       Zúčastnil jsem se včera 2.2.2013 „Kulatého stolu „ SK-DE , kde byly některé  iniciativy se kterými spolupracujeme . Obdržel jsem kopii Pozvánky s návrhem SK-DE o návrhu „Paragrafového znění zákona pojednávajícího o volbách navrhovatelem Antonínem Marešem . Samotný dokument obsahuje přednáškovou formu , která by se mohla hodit do diskuse mezi historiky . Je s podivem,  že třeba návrhy Holešovské výzvy  mají některé styčné body s SK-DE .  Pan Mareš klade s panem Zdeňkem Ponnertem důraz na dodržování platné Ústavy , zejména článku 21 Listiny práv a svobod , (LPS) kterou si neinformovaní  lidé často pletou s listinou o Základních práv a svobod . Tu poslední ČR  stát v Evropě nepodepsal a to už samo o sobě je pro naši zemi ostudné !

Pan Mareš navrhuje volební střediska v obci či regionu –městě . Naprosto  vyloučil s panem  Ponnertem  jako zdroj „zla“ politické strany bez ohledu zda jsou či nejsou v opozici vůči současné vládě . Tady musím konstatovat, že některé mimoparlamentní strany včetně Národní demokracie se mnohokrát postavily proti volebním zákonům a chování parlamentních stran. Opozice byla cílevědomě rozbíjena už od roku   1990 !

     Vícekolový  systém postupu do vyšších kol má prý zvyšovat pravomoc postoupivších .Pokud bychom dodrželi komunální charakter zdola až po kraj či zemský princip tak všema deseti. Na jiném summitu v Lucerně Karel Janeček navrhuje podobnost ale 2+1 tzn. Nezávislý kandidát a politická strana. Opomělo se diferencovat : Již v roce 2002 a dokonce v koalici 1992 a to nejen Národní demokracie byli i v opozičních stranách nezávislí kandidáti , kteří by jinak nepostoupili .

    Stanovení volebních okrsků př. Praha, Brno a velká okresní města s krajskými není špatný návrh , pokud půjdeme cestou Přímé demokracie. Sankcionování , ostrakizace místo práva je slabinou, oproti návrhům pana Janečka . SK-DE však komunikovat nechce . Přičemž toto „hnutí“ slábne den ode dne a žel, mluvčí se někdy chovají i hůře než slušné politické hnutí a strany.

    Přesvědčil jsem se nejen na mítincích , ale i konferencích NIO o hádkách mezi mluvčími , kteří se „hají“ občanskými principy. Dokonce dopředu si někteří rozdělovali moc .

    Trestní zodpovědnost zastupitele odzdola po prezidenta ANO ! To občané v on –line referendu požadují ! ODVOLATELNOST VŠEMI DESETI ANO , ZA POCHYBENÍ NÉ ZA TRESTNÝ ČIN , za to druhé je to samozřejmost pokud se prokáže nezávislými orgány policie a soudy !

     Proč neodvolat místním referendem . Nemusí to však zcela „odepsat“ osobnost která se zmýlila. Něco jiného je korupce, lobbysmus s mafiánstvím či dokonce úkladná vražda .V tom případě musí být Zákon zcela nekompromisní.

     Vytvoření státní moci :

 Kdo jmenuje vládu  ? Prý vzejde z volebních okrsků. Jak to provedete ?

Oddělení moci zákonodárné a výkonné je vcelku správné. Pan ing. Kohout navrhuje britsko-francouzsko-americký „prezidentský systém „ anglosaský parlament. Janeček jde demagogií , ale pan Mareš z lidí dělá „prosťáčky“. 

Tak jak? Je u i naše verze: Český model, který dovedl národ k iniciativě a pokroku ve výrobě a HDP 80% podílu v Habsburské monarchii a to je tradice naší spolkové , cechovní a tím i profesní aktivity občanů. Bez Českomoravského klubu ( od r.1861- 1918) by nebyla svobodná republika. Se silou spolkové činnosti musel poslední vládnoucí rod počítat. V oblasti Národního obrození došlo i díky tomu k obrovskému posunu a ten si budeme muset zopakovat . Na tuto tradici umu malého národa páni „mluvčí“ zapoměli a vychází z tradice. Protože o tom všem bude jednat Českomoravský sněm, je jasné že navrhovatelé zásadních reforem by tomuto významnému posunu měli být přítomni.

     Návrhy Národní demokracie budou znovu zpracovány do uceleného celku .   Amen Váš Jan Valenta

 

 

 

PODPORUJTE NÁRODNÍ DEMOKRACII A ALIANCI .

    

Přejít na hlavní navigaci Přejít na navigaci sekce

Nacházíte se:Úvod  Poslanecká sněmovna

USNESENÍ
předsednictva České národní rady
ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení 
LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Předsednictvo České národní rady se usneslo takto:

Předsednictvo České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku České republiky.

Uhde v.r.

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého lidstva na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:

Hlava první

Obecná ustanovení

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.



Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.



Hlava druhá

Lidská práva a základní svobody

Oddíl první

Základní lidská práva a svobody

Článek 5
Každý je způsobilý mít práva.



Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.



Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.



Článek 8
(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.



Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na: 
  a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
  b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
  c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
  d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.



Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.



Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.



Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.



Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.



Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.



Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.



Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.



Oddíl druhý

Politická práva

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.



Článek 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.



Článek 19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.



Článek 20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. 
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.



Článek 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.



Článek 22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.



Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.



Hlava třetí

Práva národnostních a etnických menšin

Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.



Článek 25
(1) Občanům tvořícím národní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
  a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
  b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
  c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.



Hlava čtvrtá

Hospodářská, sociální a kulturní práva

Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.



Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.



Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.



Článek 29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.



Článek 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.



Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.



Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.



Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.




Článek 34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.



Článek 35
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.



Hlava pátá

Právo na soudní a jinou právní ochranu

Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.



Článek 37
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.



Článek 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.



Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.



Článek 40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.



Hlava šestá

Ustanovení společná

Článek 41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.
(2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.



Článek 42
(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.
(3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.



Článek 43
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.



Článek 44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.

Hlavní menu

·         Úvodní stránka

·         Poslanecká sněmovna

·         Poslanci a orgány

·         Jednání a dokumenty

·         Veřejnost a média

·         Kontakt

Začátek formuláře

 

Konec formuláře

 

   ČLÁNEK 21 ODST A,B,C,D JE SOUSTAVNĚ 23 ROKŮ PORUŠOVÁN

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky fotopostřehy